Reportáž ze semifinále Fed Cup v Luzernu 16. - 17.4.2016
Reportáž ze zájezdu do Luzernu -
semifinále FedCupu 16. - 17.4.2016
Vítězná šňůra českých tenistek ve Federation Cupu pokračuje a po semifinálové výhře 3:2 ve Švýcarsku mohou naše ženy doufat ve 3. vítězství v této nejslavnější týmové soutěži v řadě. K tomuto úspěchu osobně přispěli svými hlasivkami ve švýcarském městě Luzern také členové tenisového oddílu z Chlumčan - Karel Hodinář (jako řidič) a pasažéři Ivo Regner, Jiří Vaněček a Miroslav Švátora.
Souboj ambiciózních Švýcarek s českými či slovenskými kořeny (Hingisová, Benčičová) proti českým vítězkám Fed Cupu z let 2014 i 2015 byl velmi očekávaný, a proto byly dvoudenní vstupenky nižší cenové kategorie (za 161,90 CHF) přes internet rozebrány velmi rychle. Poslední volné vstupenky jsme tedy zakoupili jen do poslední 20. řady haly č.1 s kapacitou 4.500 diváků, umístěné v rozlehlém areálu výstaviště v městě mostů - Luzernu.
Zjištění, že za domácí tým nenastoupí z důvodu zranění 10. hráčka světového žebříčku Belinda Benčičová a že český kapitán Petr Pála po vzájemné dohodě nenominuje dosavadní tahounky týmu Petru Kvitovou ani Lucii Šafářovou, nás sice nepotěšilo, ale s ohledem na již rezervované ubytování v penzionu Villa Maria (čtyřlůžkový pokoj se snídaní za 210 CHF) u Luzernského jezera (podle mapy Vierwaldstadttersee) nedaleko centra města jsme naše rozhodnutí o výjezdu do Švýcarské konfederace již neměnili.
Vzhledem ke vzdálenosti Luzernu od Chlumčan (téměř 650 km) a plánovanému začátku utkání ve 13:00 hod. jsme naplánovali sobotní odjezd již na 5. hodinu ranní. Dobu srazu dodrželi všichni cestující, a tak jsme (vybaveni tradičními řízky a dostatečným množstvím plzeňského Gambrinusu) za neustálého deště vyrazili vstříc dobrodružství. Cesta po dálnici směrem na Stuttgart probíhala bez potíží. První problém nastal krátce po přejezdu na území Švýcarska, když jeden z účastníků zájezdu zjistil, že postrádá mobilní telefon. Na další zastávce se naštěstí našel zapadlý v mezeře mezi sedadlem řidiče a spolujezdce. S vydatnou pomocí navigace (třebaže řidič s ní moc spokojen nebyl) jsme tedy asi v 11:40 hod. (tedy po téměř 7 hodinách cesty) zaparkovali na 1 ze 7 parkovišť výstavního areálu na Horwerstrasse (parkovné 10 CHF). Po studeném „poledním“ jídle jsme se hned vydali do tenisové haly, abychom byli připraveni na sobotní program.
S uspokojením jsme konstatovali, že i ze 20. řady hlediště je velmi dobrý výhled na kurt i na protější tribunu s převahou českých fanoušků z Prostějova a dalších tenisových oddílů. Přestože některá místa za základními čarami zůstala neobsazena, švýcarští diváci vybavení červenobílými papírovými skládačkami s nápisy „Hopp Schwitz“ a „Break“ se nenechali zahanbit a když se jejich hráčkám dařilo, byli opravdu hodně slyšet. To naštěstí moc neplatilo pro úvodní zápas, v němž se domácí favoritka Timea Bacsinszká proti Plzeňačce Báře Strýcové vůbec neprosadila a první hru získala až za stavu 0:6, 0:3. Po asi 65 minutách jsme tedy celkem nečekaně získali 1. bod a čekali jsme, že na 2:0 zvýší osvědčená ranařka Karolína Plíšková. Ta se po zisku 1. setu dostala do vedení 4:2 i ve 2. dějství, ale pak se situace na kurtu zcela změnila, když i pro odborníky neznámá domácí debutantka, 129. hráčka světového žebříčku Viktorija Golubicová začala zlobit výborným jednoručným bekhendem, začala každým druhým úderem trefovat čáry a výsledek senzačně otočila. V tu chvíli byla pro Švýcary po Wilhelmu Tellovi a Rogeru Federerovi dalším hrdinou a při skandování „Viktorija!“ si člověk připadal jako na fotbalu v Plzni. Při odchodu z haly opět nezklamal Jirka Vaněček, který využil nadšení domácích a s jednou švýcarskou fanynkou vyměnil českou kšiltovku za švýcarskou (pokud by chtěl koupit novou, dal by za ní 20 CHF).
Nečekaně rychlý průběh sobotních zápasů (konec asi v 16:30 hod.) nás celkem potěšil, takže jsme cestou od parkoviště přejeli most Seebrucke, který odděluje nové město od starého města a asi po 3 km jízdy jsme zaparkovali u pensionu Villa Maria na Haldenstrasse, kde jsme měli zajištěno ubytování ze soboty na neděli. Po nastěhování bagáže do 2. patra (pokoj č. 7) a rychlé večeři z domácích zdrojů jsme se vydali pěšky zpět podél nábřeží do centra starého města. Pohled na vrcholek bájné hory Pilatus (se sněhem na vrcholu), kam je možné vyjet lanovkou, byl opravdu úchvatný. Další „povinnou“ zastávkou byl nejstarší (z roku 1332) zakrytý dřevěný most na světě Kaplový most (Kappelbrucke) dlouhý 170 metrů s osmibokou Vodní věží uprostřed mostu a další dřevěný most přes řeku Reuss - Spreuerbrucke. Na další symbol Luzernu - Lví památník vytesaný do pískovce už nám bohužel nezbyl čas, stejně jako na nákup suvenýrů (většina z obchodů s výjimkou restaurací již měla zavřeno). A tak jsme si v jedné z restaurací starého města alespoň vychutnali 1 švýcarské pivo. Přitom jsme došli k závěru, že to plzeňské se mu (i při téměř desetinové ceně) chuťově zcela vyrovná.
Ze soboty na neděli jsme si vzhledem k únavě z předchozího dne přispali, ale po vydatné snídani ve formě švédského stolu a platbě za ubytování jsme zabalili zavazadla, rozloučili se s penzionem a dorazili opět na stejné parkoviště u tenisové haly. Tady vznikl druhý problém, když se M.Švátora snažil do haly dostat se sobotní vstupenkou, což se mu z pochopitelných důvodů nepodařilo. Naštěstí se dovolal kamarádů, kteří sehnali klíče od vozidla, kde byla nalezena správná nedělní vstupenka. O nic jsme tedy nepřišli a mohli jsme se plně soustředit na sport. Potěšilo nás, že se kapitán Pála rozhodl dát naší jedničce druhou šanci - a udělal dobře, protože ani Karolína neměla s Bacsinszkou příliš velké problémy a s jistotou získala další náš bod. Poté jsme čekali, zda si Bára Strýcová poradí s překvapením 1.dne Golubicovou a dotáhne tak naše snažení do vítězného konce. Zápas se ovšem odvíjel jako kopie toho sobotního, když naše tenistka po zisku 1.sady a následném breaku bohužel v závěru 2.setu vypadla z role a i přes enormní snahu už na rozjetou domácí senzaci nestačila. O vítězi utkání tedy musela rozhodnout závěrečná čtyřhra, do níž domácí trenér Gunthardt vedle nejlepší deblistky světa Martiny Hingisové postavil právě Viktoriji Golubicovou. V českém týmu pak nahradila Báru Strýcovou, které nebyla zcela fit, Lucie Hradecká. A byl to opět výborný tah, neboť jak rozehraná Plíšková, tak výborně servírující Hradecká nedaly nesehraným soupeřkám ani nejmenší šanci. Radost z výhry a postupu do finále Fed Cupu 2016 (odehraje se v listopadu ve Francii) byla opět spontánní a věřme, že naše ženy se budou moci na konci roku pochlubit hattrickem.
Výsledek semifinále:
Švýcarsko - Česká republika 2:3
Timea Bacsinszká - Barbora Strýcová 0:6, 2:6
Viktorija Golubicová - Karolína Plíšková 3:6, 6:4, 6:4
Timea Bacsinszká - Karolína Plíšková 4:6, 2:6
Viktorija Golubicová - Barbora Strýcová 3:6, 7:6, 6:1
Martina Hingisová, Viktorija Golubicová - Karolína Plíšková, Lucie Hradecká 2:6, 2:6
Také po celou zpáteční cestu z Luzernu až do Čech nám sice pršelo, ale to už nám pokazit vítěznou náladu nemohlo. Do Chlumčan jsme se plni zážitků vrátili asi 1,5 hodiny po půlnoci na pondělí a protože jsme měli na pondělí dohodnuté volno, mohli jsme v klidu dospat. Už při zpáteční cestě jsme ale začali řešit, kam vyrazit příště. Vypadá to na turnaj v Halle v červnu 2016.
A pak už zbývá jenom Wimbledon - možná, že to vyjde příští rok. Uvidíme ……
Ivo Regner
předseda oddílu tenisu
Vybrané fotografie ze zájezdu do Luzernu
najdete ve Fotoalbu v adresáři Zájezdy za tenisem.
